„Hugo je mrtev!“ aneb zachraňte kvásek

Kolikrát jste již slyšeli „můj Hugo je mrtev“, „asi je po Hynkovi, ne a ne kynout“ anebo „musím ho vyhodit, nějak mě zlobí“. Jistě už hodně krát, a taky se vám tyto myšlenky hrnuli hlavou, když jste po dovolené otevřeli vaši sklenici s kváskem, a našli v něm nový ekosystém všemožných druhů plísní a zápachů. Tak nejste sami, nám se to totiž stalo taky! Ale než jsme úplně spanikařili, rozhodli jsme se dát tomu našemu bezejmennému kamárádovi, který v té době slavil cca 3 roky, ještě nějakou šanci. Vždyť naděje umírá poslední, tak se začala honba za záchranou kvásku 🙂

Nejdříve vám popíšu situaci. Bydleli jsme na horské chatě v italských alpách, kterou jsme 2 roky provozovali. Provoz byl pouze sezónní, a tak nás mezi letní a zimní sezonou čekala překrásně dlouhá dovolená. Ale co s kváskem? Rozhodli jsme se, že to riskneme. Nechali jsme ho prostě v lednici. Na cca 2 měsíce!
Můžu vám říct, že po návratu jsem mu moc šancí nedávala. Měl na sobě jakýsi sliz, hromadu plísně, pustil vodu, a stratil také svůj původní tvar. Teď už jen lituji, že jsme nepořídili nějaké fotky!

Co se stalo?

Bakterie jsou velmi silné bytosti, které se mohou přizpůsobit různým podmínkám. Když jim vytvoříte to správné prostředí, budou se množit i víc, než by jste si přáli. To se přesně stalo v našem kvásku. Bakterie se přemnožili, kompletně degradovali škroby nacházejcí se v mouce a dali tak prostor vzniku dalším a dalším bakteriím a plísním. Vytvořila se taky hromada plynů a odpadových látek, které měli za následek hnilobný a kyselý zápach. Uvnitř skleničky byla vlastně taková Techno Party 😛 Jelikož nic nevzniká a nic nezaniká, jenom se mění, dali jsme se do práce. Zde uvádím graf, podle kterého jsme postupovali při záchranné akci:
Pozn.: Náš mateřský kvásek má tužší-těstovou konsistenci, viz na fotce níže.

1: Prvním krokem byl oplach pod tekoucí vodou. Tímto jsme z našeho mateřského kvásku omyli plísně a tu děsnou šedivou mazlavou tekutinu.
2: Poté jsme kvásek poprvé nakrmili podle výše uvedeného poměru mouky a vody. Jelikož bylo těsto plné bakterií a bylo značně překyselené, po prvním nakrmení nabylo jen zlehka, o žádném nakynutí řeč nebyla.
3: Po 4 hodinách jsme tedy postoupili na druhé nakrmení. Tento krok sloužil hlavně k posílení kvásku, přidáním mouky jsme dodali další krmivo potřebné pro bakterie mléčného kvašení a také pro kvasinky. Těsto bylo ale pořád dost překyselené, což brání v množení kvasinek – těsto nabylo opět dost málo.
4: Poustopili jsme tedy k dalšímu kroku – oplachu ve vodě s cukrem.  Těsto jsme si rozdělili na 4 kousky, které jsme na 30 minut vložili do vlažné vody s cukrem. Tento koupel pomohl odstranit metabolický odpad bakterií a snížil kyselost těsta. 5: Do třetice všechno dobré,  tak po koupeli následovalo třetí krmení, další přísun potřebných živin pro náš polomrtvý kvásek.
Tak. A těsto jsme po této proceduře nechali cca 10 hodin v pracovat v pokojové teplotě.

Následující den – překvapení!

Kvásek hezky nabyl na objemu a dokonce příjemně voněl. Znáte to, když si přivoníte a cítíte tu jogurtovo-máslovou vůni. Hmmm… To znamená, že se upravil poměr kyseliny mléčné a kyseliny octové v těstě, ten správný je přibližně 3:1. Následovala tedy chvilka pravdy, a to pečení chleba. Zvládne to, nezvládne to? Naštěstí to skončilo happy-endem. Sice jsme se na začátku báli i ochutnat (poté, co jsme viděli v jakém stavu byl na začátku náš kvásek…), ale záchrana stála za to. Nečekali jsme, že by kvásek nabyl opět na svojí síle, ale povedlo se. Zásluha patří ovšem i kvalitní mouce a hlavně znalostem Antonia, který se do toho celého pustil, a vtáhl mě do toho sebou.

Tak se toho nebojte, za zkoušku to stojí 🙂

Tagged , , , , , , , , , , , , , , ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *